1. Jste nožířem na plný úvazek? Jestli ne, kdo je Jaroslav Novotný ve svém občanském životě.
Nožířem na plný úvazek jsem posledních pět let. Jinak jsem ženatý a šťastný chlap se spoustou koníčků, na které mi bohužel zbývá každý rok míň a míň času. Mezi nejoblíbenější patří vandry, MTB cyklistika, manželka a vnučka Lucinka.
2. Jak jste se dostal k výrobě nožů? Kde jste se naučil vyrábět nože?
První nůž jsem si vyrobil v mládí, protože jsem ho potřeboval na vandr. Byla to pro mne v té době jediná možná varianta. Potom jsem začal vyrábět další nože jako dárky pro rodinu a kamarády. Stále jsem ale toužil kovat damascénskou ocel a tak jsem postupně předělával maštal na kovárnu, sháněl výheň a kovadlinu, vyráběl brusku, buchar a kalící pec. Hned první svářkový damašek se povedl a pak už nebylo cesty zpět. Dovednosti v kovářském řemesle si stejně musí osvojit každý sám, pokud vám ale dědové předají svoje šikovný geny, máte obrovskou výhodu. A pokud to máte i v hlavě, nejde tomu utéct.
3. Z jakého materiálu nejraději nože vyrábíte?
Nejraději mám damaškové nože. To kouzlo, z pár různých plíšků vykovat nádhernou damaškovou čepel, mě prostě vždycky dostane. Ta směsice euforie, adrenalinu a někdy i zklamání, je prostě neuvěřitelná a já jí prožívám s každou novou čepelí. Je to něco, kvůli čemu se k nožům vracím, i když se občas nedaří.
4. Která část procesu výroby nože vás baví nejvíce?
To je opravdu složitá otázka, zpravidla jsem nejšťastnější při kování. Pokud ale venkovní teploty v létě začnou atakovat 30 stupňů Celsia, je už jenom představa rozpálené výhně nesnesitelná. Kdo si to zkusil, ví, o čem je řeč. Mám rád i jemnou práci při finalizaci nože. To, jak se damašek v posledních operacích výroby dere na světlo, prostě musí brát za srdce každého. I jemné ladění ozdob na rukojeti nebo šití, ražení a barvení pouzdra jsou operace, kde může vzhled nože hodně získat, ale i ztratit. Jako je nemožné mít rád jenom část své manželky, tak je podle mě nemožné mít rád jen jednu operaci při výrobě nože. Musíte jí prostě milovat celou, jinak to nebude stát za nic.
5. Co vás naopak na výrobě štve?
Štve mě, že jsem se nožům nemohl naplno věnovat už od mládí. Realita sedmdesátých a osmdesátých let ale byla jasně daná a po revoluci zase přišla spousta nových a nevyzkoušených lákadel. Ostatně jsem rád i za to co mám, snad jen síly prostě ubývají.
6. Jaký typ nože máte nejraději?
Nejraději mám větší damaškový nůž s úzkou dlouhou čepelí. Prostě kus železa, který ti dá při pobytu v přírodě jistotu při jakémkoliv problému. Na vandr stejně beru zpravidla nějakou novinku různé velikosti. Na ni si také testuji reakce okolí, třeba na nový tvar nože a další věci. Když si dám na opasek nůž a týden s ním chodím, spím, jím a řežu, velice rychle poznám, jaký je a kde je chyba. Jako záložní nůž stabilně vozím skládacího Leathermana, protože je universální a je to dárek od kamaráda.
7. Vyrábíte raději nože pro běžné použití, nebo do vitríny?
Jaký bude další osud nože, záleží jen a jen na jeho majiteli. Nože vyrábím, protože jsou krásné, ale na co by byl nefunkční krasavec. Pokud bude ve vitríně, vydrží neomezeně dlouho a máte jistotu, že ho neztratíte. Raději mám ale život ve všech jeho podobách a to platí i pro nože. Ve vitríně žádný život nemají.
8. Máte představu, kolik nožů jste za svou kariéru již vyrobil?
Kolik nožů jsem vyrobil nevím, nepřijde mi to důležité a nepočítám je. Za poslední léta, co se nožířinou živím, jich může být tak tři sta.
9. Účastníte se nějakých zajímavých akcí, které byste čtenářům doporučil?
Nožířské akce jsem zatím neabsolvoval žádné. Vzhledem k tomu, že nůž vyrábím zhruba týden, nemůžu čtvrt roku dělat na sklad, abych na výstavu měl alespoň 10 nožů. Zatím je to prostě nereálné, ale kdo ví. Na Buchlově bývají k vidění nádherné věci. Některé podle mě opravdu až neuvěřitelné. Pokud budete mít čas, zajeďte se na Buchlovské kování v červenci podívat.
10. Jaký je váš nejlepší výtvor? Nůž, na který jste nejvíce pyšný.
Nejlepší výtvor by měl být ten poslední, jinak to všechno postrádá smysl. Z poslední doby byl dobrý třeba damaškový kuchyňák s rukojetí ze stabilizované palmy.
11. Kdybyste měl začínajícím nožířům vzkázat 1 radu, jaká by to byla?
Nevím, nožířina není pro každého. Musíte být zručný, se vším si dokázat poradit a vybavení také není zadarmo. Tak snad jen - nevzdávejte to, ty dobrý věci přijdou až po letech.
