Jako dárek ke kamarádovým narozeninám jsem se rozhodl vyrobit nůž. Jelikož jsem nikdy nic takového nevyráběl, sestával se celý proces z mnoha chyb a slepých uliček. Doufám tedy, že tento návod osvětlí ostatním nováčkům proces vzniku nože.
Můj původní plán byl používat pouze manuální nástroje tak, abych případným čtenářům tohoto návodu ukázal, že není potřeba vlastnit složité dílenské vybavení. Nakonec jsem se bohužel dostal do časového skluzu, tudíž jsem některé elektrické nástroje využít musel.
Tento materiál jsem doplnil destičkami "G10" v českých národních barvách. Prvním krokem bylo vytvoření designu v měřítku 1:1. Kreslil jsem tužkou na papír, doplnil pastelkami. Následovalo nařezání a nastříhání všech čtrnácti dílů. Dřevo wenge je velice tvrdé a já poněkud bojoval s úchopem špalíčku, neboť jsem neměl v tu dobu k dispozici svorky. Ve výsledku to znamenalo, že jsem špalíček rozřízl křivě. což jsem musel složitě opravovat broušením. Plátky ořechu tagua jsem uprostřed (několikrát) provrtal a díry spojil pomocí pilníků, stejně jsem postupoval u barevných vložek. S nasazením záštity i fíbrových podložek nebyl problém, a proto jsem je nemusel nijak upravovat.
Nakonec jsem analogicky provrtal špalíčky, to zabralo víc práce, protože jsou mnohem silnější než ostatní díly. Bohužel jsem prohodil přední a zadní část, čímž jsem vlastně otočil vzhled rukojeti. Hlavně, že se říká: „dvakrát měř, jednou řež.” Jak můžete vidět, také jsem naleštil čepel pomocí brusných papírů. rovnou horní část jsem nechal hrubší, zatímco oblast primárního úhlu ostří je vybroušena jemněji.
Před lepením jsem nůž mnohokrát sestavil do svěrky na lepení, abych se přesvědčil, že vše sedí pohromadě. Nakonec jsem všechny díly odmastil a rozmíchal si na podložce lepidlo. Ještě předtím je vhodné oblepit čepel a přední stranu podložky, aby nedošlo k jejich poškození lepidlem. Mně tento návlek sklouznul, tudíž jsem se poté musel lepidla složitě zbavovat broušením.
Po nanesení epoxidu na každý díl včetně trnu je nutné upnout nůž do svěrky na lepení, kde bude lepidlo tuhnout. Pokud chcete dosáhnout maximální tvrdosti, je potřeba použít troubu. Nůž se peče na 180 stupňů po dobu 5 minut. Pozor, jde o velmi páchnoucí činnost. Nůž necháme chladnout ve svěráku. Ihned po vychladnutí ho můžeme dál zpracovávat. Jak vidíte, udělal jsem tu chybu, že jsem si nechal přílišné množství materiálu, který trvalo dlouho ubrat.
Na obrázku můžeme vidět čepel špinavou od lepidla a další chybu – posunula se celá rukojeť a mezi alpakovou záštitou a čepelí vznikla nevzhledná mezera. Následovalo dlouhé broušení pomocí pásové brusky, pracoval jsem s pásem o hrubosti 80, ale na dalším projektu se mi více osvědčila 40. U broušení je důležité se chránit, pracoval jsem proto s nasazenými protihlukovými sluchátky, v rukavicích a s respirátorem.
Postupným broušením jsem dosáhl výsledného tvaru, musel jsem hlídat, jestli ubírám hlavně ze stran symetricky a zda se nůž dobře drží, což je samozřejmě nejdůležitější. Abych zabránil klouzání nože v ruce, udělal jsem rukojeť v blízkosti záštity tenčí, horní vybroušený žlábek jsem opatřil drážkami pro palec. Konec rukojeti jsem nechal rovný, protože jsem do něj vyryl iniciály budoucího majitele.
Jak vidíte, střední část nedopadla úplně vzhledně, je to proto, že jsem se bál ubrat víc materiálu a jak můžete vidět na druhé fotce, barevné podložky ani ořechy nemají právě pravidelný tvar.
Většina těchto spár je ale vyplněna ztvrdlou pryskyřicí, a proto nepředstavuje při úchopu problém.
Rukojeť už sice má vhodný tvar, ale na dotyk je nepříjemně drsná, je proto nutné ji dokončit brusnými papíry nařezanými na proužky. Použil jsem škálu 80 – 120 – 160 – 240 – 400. Rukojeť tímto broušením dostala příjemně jemnou texturu. V tomto kroku nejsou už potřeba ani rukavice, ani sluchátka, stále je ale vhodné pracovat v respirátoru. Nakonec jsem rukojeť otřel hadrem a byl čas na poslední krok, jehož cílem je nůž ochránit před nepříznivými vlivy prostředí. Také krásně rozjasní barvy. Jde o lázeň ve směsi lněného oleje, karnaubského a včelího vosku.
Vosková pasta velice intenzivně voní a já na ni mám alergii, pracoval jsem proto venku. Na indukčním vařiči jsem si nastavil teplotu 80 stupňů a dal na něm nahřívat hrnec vody s ponořenou zavařovačkou. Když se jak voda, tak lázeň nahřály, ponořil jsem rukojetí dolů do sklenice nůž a nechal ho asi 40 minut louhovat stále při teplotě 80 stupňů.
Po vytažení jsem nechal nůž okapat a vychladnout. V ostatních návodech se dočtete, že na finální doleštění je vhodné použít látkový kotouč a lešticí pastu, já si ale vystačil i s hadrem.
Posledními kroky bylo rytí iniciál a samozřejmě broušení ostří. Brousil jsem na 25 ° z každé strany na sadě od Lansky.
Nůž dopadl takto:
Svůj druhý nůž jsem dělal nedlouho po tomto a subjektivně dopadl o mnoho lépe. Je to hlavně proto, že jsem u něj zvolil mnohem jednodušší konstrukci. Pokud jste jako já začátečníkem a chcete si ušetřit problémy, neskládejte rukojeť ze šikmých dílů. I přes všechny zmíněné chyby jsem ale s nožem spokojený a doufám, že jeho současný majitel také. Doufám, že jsem vám dokázal, že i naprostý amatér s nedostatkem nástrojů dokáže udělat snesitelně kvalitní nůž.
